Bádání ukázalo, že tendenci zamilovat se do umělé bytosti mají více muži
Ilustrační foto: Shutterstock.com
Rande s umělou inteligencí
Digitální láska pod drobnohledem: ohrožují románky s AI budoucnost lidstva?
Je to myšlenka, kterou s humorem rozvíjí americký animák o budoucnosti Futurama. Hlavní postava jménem Fry v něm začne chodit s robotickou ženou. Hrozí, že fembotkám propadne celá mužská část populace a lidstvo vyhyne. Milostné vztahy s AI společníky udržují lidé obou pohlaví už teď, studie publikovaná v časopise Archives of Sexual Behavior se snažila zjistit, jak tyto románky ovlivňují vůli lidí vstoupit do skutečného manželství. Výsledek je nejednoznačný.
ptk
Animovaný chlapík Fry si nechá navrhnout ženu snů. Kromě faktu, že vypadá jako herečka Lucy Liu, její krása nevadne, o svého partnera pečuje, obdivuje ho a v ničem mu neodporuje.
„Chci, abys věděla, že tě miluju tak moc, jak jen může muž milovat počítačový obraz nádherné celebrity. Takže opravdu hodně,“ svěří se.
O vztahu s robotickou milenkou se vším všudy píše i Emil Hakl ve svém sci-fi románu Umina verze. Dojde i na tělesnou lásku: „Zornice jí světélkují jako hlubinné rybě. Kladeš ruku na její klenuté, kupodivu orosené čelo. Lízneš si – kapalina je nahořklá.“
Výzkum v reálném čase a prostoru podnítily rostoucí obavy z trendu ve východoasijských kulturách jako je Čína. Tamní muži a ženy stále méně uzavírají sňatky a zakládají rodiny, nepomáhá ani naléhání tradičně založené společnosti.
Skupina zralá pro vdavky kvůli rozvoji technologií nezřídka dává přednost lidsky působícím postavám ve videohrách a aplikacích, kde uživatelé se svými digitálními láskami prožívají různé příběhy a vedou s nimi rozhovor.
Vědci chtěli zjistit, jestli je pravděpodobnější, že virtuální partner nasytí potřebu po milostném vztahu a lidé se manželství vyhnou, nebo umělá inteligence poslouží spíše jako trenažér, na kterém si uživatelé sociální dovednosti procvičí, a do chomoutu se pak rádi pohrnou.
Odpovědi měl přinést dotazník mezi pěti sty čínskými účastníky, přičemž žen bylo o něco více. Výzkum se zajímal o lidi, kteří se „zapletli“ s umělou inteligencí v průběhu minulého roku.
Většinou šlo o hráče zavedených milostných her jako Light and Night, Mr. Love: Queen’s Choice a VR Kanojo. Dobrovolníci měli prozradit kolik času láskyplnému vrkání věnovali, hovořili o svých pocitech a ochotě jednou říci své „ano“ u oltáře ve skutečném světě.
Dotazník hodnotil několik klíčových otázek. Uspokojuje virtuální rande emoční potřeby uživatelů? Připomíná jim opravdový vztah a jak moc by si účastníci přáli, aby jejich AI partner byl skutečný? Studie také zkoumala pohlcenost virtuálním svazkem a růst partnerských kompetencí.
Analýza dospěla k protichůdným výsledkům. Na jedné straně prokázala, že románek s AI umocňoval emoční blízkost, vztah se lidem jevil jako autentický a přinášel jim radost. Zejména u mužů z této kategorie ale zároveň klesala chuť se ženit.
Ještě méně toužili kráčet v rytmu Svatebního pochodu jedinci, kteří byli do své AI natolik zamilovaní, že by s ní rádi chodili i ve skutečném světě – lidé z masa a kostí jim naopak připadali méně atraktivní. Jev se popisuje jako romantický antropomorfismus.
Rozpor výzkumu spočívá ve zjištění, že virtuální vztahy mohou u části lidí zvyšovat sebevědomí a postoj k manželství naopak zlepšovat.
Těm, kdo se cítili ve virtuálním svazku šťastní a kompetentní, připadal sňatek jako dobrý nápad, navíc věřili, že v něm obstojí. Sebedůvěru spojenou s tím, co se naučili, si odnesli z digitálního světa do toho analogového.
Výzkumníci očekávali, že se v nehmotném světě lidé spíše odpojí od reálných společenských norem. Účastníci, které ale hra opravdu pohltila, k manželství tíhli víc.
Vůli jít naproti očekávání společnosti tedy vztah s digitálním partnerem může i posilovat. Důvodem je pravděpodobně skutečnost, že příběhy ve hrách odrážejí opravdové společenské vzorce.
Bádání ukázalo, že tendenci zamilovat se do umělé bytosti mají opravdu více muži. Příčiny jsou stejné jako v seriálu Futurama – hráči hltají, když mají po svém boku nadpozemsky krásnou ženu, která je uznává a mají nad vztahem kontrolu.
Studie je tedy dvojsečná, na jednu stranu dokázala, že virtuální vztahy by mohly oslabit vůli lidí vstupovat do manželství. Je tu ale i druhá možnost z říše sociálního inženýrství – navrhnout hru tak, aby postoj ke sňatku posílila.
Tvůrci by mohli zdůrazňovat hodnotu manželství a s pomocí psychologů hráčům našeptávat rozdíl mezi skutečným a nereálným vztahem.
Seriál nabízí vizi muže, který po celoživotní avantýře s fembotkou umírá v postapokalyptické krajině bez lidí. Výzkum tuto variantu nepotvrdil, ale má své limity.
Vzhledem k tomu, že šlo o průřezové dotazníkové šetření, nelze se na výsledky stoprocentně spolehnout. Studie mohla zaměnit příčinu a souvislost – možná že lidé s menším zájmem o manželství spíše vyhledávají virtuální vztahy, nikoli naopak.
Otázka po tom, jestli roboti zabijí lásku a s ní i lidstvo, tak zůstala otevřená dalšímu zkoumání. Zajímavou variantu, která by mohla zachránit manželství, nabídl ve zmíněné knize Emil Hakl. Fembotka Uma totiž svému partnerovi položí překvapivou otázku: „A vzal by sis mě za ženu – kdybych nebyla tím, čím jsem?“
