David SMR
Foto: Witkowitz Atomica
Hrotagon
Malé reaktory, velká příležitost. Chceme-li být místo montovny mozkovnou, nesmíme si ji nechat ujít
Jaderná energetika mohla být českým game changerem, tím, co změní naši evropskou pozici ekonomickou, bezpečnostní i sociální. My jsem ale řekli ne. Dobrovolně se ochuzujeme o stovky miliard do hrubého domácího produktu, píše ve svém komentáři Martin Groch, CEO společnosti Witkowitz Atomica.
Martin Groch
Pokud by se Česká republika účastnila na odhadované velikosti trhu pro malé modulární jaderné reaktory (SMR) pouhými pěti procenty, což vzhledem k obřím zkušenostem a stávajícímu know-how není přehnané číslo, znamenalo by to každoroční podíl na HDP Česka přibližně ve výši deseti procent.
To lze přirovnat k novému automobilovému průmyslu, který se v vzhledem k přechodu na elekromobilitu a mocným čínským dravcům nyní chvěje v základech.
Ostatně stačí se podívat na seznam nejhodnotnějších světových značek současnosti. A vidíme, že zaostávání celého evropské průmyslu je nejviditelnější právě v technologiích.
Přitom v České republice umíme obor, který splňuje všechny předpoklady pro zisk a respekt. Je jím jaderná energie. Veřejná, odborná i politická debata se soustředí na rozšiřování klasických bloků. Což je důležité.
Mnohem zásadnější a zajímavější otázka ale zní, kam se bude jaderná energetika vyvíjet dál a kdo v jejích inovacích bude určovat tón. Zde mainstreamová česká debata mlčí nebo šeptá. Což je škoda.
Protože právě v oblasti inovací v jaderné technologii máme předpoklady ujet světovému pelotonu. My se přitom spokojujeme s rolí servisního týmu.
Z praktických i ekonomických důvodu je již delší dobu jasné, že budoucnost využívání jaderné energie je také v menších, modulárních řešeních. Pro skutečný úspěch je důležité, kdo bude tvůrce, inovátor, architekt nové cesty.
Několik firem finančně i lobbisticky podporovaných svými vládami již přes deset let pracuje na svých alternativách. I v České republice se několik projektů objevilo, samozřejmě jsou v popředí zájmu Rolls Royce SMR. Dlouhodobě pracují na určité verzi modulárního reaktoru v ÚJV v Řeži a pak je tu i komerční projekt David SMR.
Je třeba říci, že toto řešení má na trhu své místo – výkonově je skoro desetinou výkonu uvedeného rozšiřování jaderých bloků pod hlavičkou ČEZ a má jiné aplikace a přednosti. Zdroj této velikosti do energetického mixu z řady důvodů patří. Mám-li uvést jednoduché srovnání, dodávky si také nekonkurují s kamiony a vlaky.
Najděte mi druhý obor, kde máme „doma“ vše od školství, přes výzkum po výrobu a v neposlední řadě kvalifikované státní úřady.
Více než desetiletá práce postavená pouze na soukromých penězích společnosti Witkowitz a česko-slovensko-ukrajinském týmu má své výsledky. David SMR minulý rok prošel na Ukrajině předlicenčním posouzením, které v Česku zná až nový atomový zákon.
Ještě zde všechny institucionální rámce a mechanizmy nebyly na úrovni vyhlášek a předpisů implementovány, byť na tom Státní úřad pro jadernou bezpečnost už pracuje.
Životaschopnost a relevantnost řešení David SMR potvrzují i už uzavřené dohody s budoucími zákazníky – provozovateli.
Nyní mi ale nejde o jednotlivosti a rozdíly v přístupech. Co v České republice chybí, je správné pochopení možností potenciálu jaderné energetiky jako takové. Najděte mi druhý obor, kde máme „doma“ vše od školství, přes výzkum po výrobu a v neposlední řadě kvalifikované státní úřady.
Na rozdíl od jiných zemí, jako je Německo, nebyla jaderná cesta u nás nikdy zastavena. Ale současně nikdy nebyla energetika, a jaderná zvlášť, pochopena ne jako doplněk k průmyslové výrobě, ale tvůrčí výkladní skříň české ekonomiky. Spokojili jsme se na národní úrovni s rolí šikovných dodavatelů.
Přitom je třeba stále opakovat: v tomto oboru s vysokou přidanou hodnotou máme špičkové fakulty, schopné se rozšířit a vychovávat odborníky nejen pro český průmysl. A velmi zkušenou a technologicky připravenou průmyslovou výrobu.
Chceme-li opravdu českou montovnu překlopit v mozkovnu, nemusíme hledat obory, které by byly vhodné. Ten jeden – přitom strategický a exkluzivní – tu máme.
Nás problém ale je, že jako společnost stále přemýšlíme v onom dodavatelském módu. Jako bychom si nevěřili, že dokážeme věci i vymýšlet a vyvíjet. Že zvládneme velké projekty.
Přitom světový trend směřující k menším, variabilní, stavebnicovým jaderným zdrojům je příležitost pro vstup menších, ale na cíl soustředěných ekonomik do hry.
Jadernou energetiku lze přirovnat k hokeji. Na špičkové úrovni ji hraje jen několik zemí. My máme díky tomu, že jsme součástí nejvyššího levelu, schopnost porážet i větší země s mnohem početnější hráčskou základnou. Musíme mít ale ambici vychovávat šampiony, ne pouze vyrábět hokejky a puky.
Jaderné energetika samozřejmě není sport. Je to vážná věc. Celá peripetie s konkurzem na dostavbu konvenčních jaderných bloků u nás ukázala, jak lehkomyslné je spoléhat na zahraniční dodavatele. Ambice i možnosti českého průmyslu jsou větší než příležitosti, ke kterým se dostanou.
Logicky každý staví, aby vydělal, proč by nechal vydělávat jiné? Jaderná elektrárna je navíc dlouhodobý projekt se strategickými dopady.
Dynamický a nepředvídatelný světový vývoj ukazuje, že odhadovat desítky let dopředu spojenectví, či alespoň neturbulentní vnitřní politickou a ekonomickou situaci u jakékoliv obchodního partnera je naivní či nemožné. Jednoduchá rada pak velí: co si můžeme udělat sami, svěřme domácím výrobcům a vývojářům.
Proto mě mrzí rozprodej schopností českých vědců i techniků, rozmělnění jejich znalosti do subdodavatelských projektů. Říká se, že každá generace má dostavět kus katedrály. Katedrálou českého průmyslu 21. století by mohla být jaderná energie.
Autor článku je CEO společnosti Witkowitz Atomica
Máte co říci? Pošlete nám svůj komentář na komentare@hrotmedia.cz
